Dobrý den,
jak jsem již zmínila na začátku, psaní pro mě bylo už od školních let jedním ze způsobů, jak komunikovat se světem a vyjadřovat své myšlenky a názory.
Řekla bych, že psaní je v mnoha ohledech snazší než otevřený rozhovor. Dává nám totiž čas myšlenky lépe zformulovat, uspořádat si je a hlouběji se zamyslet nad tím, co chceme sdělit.
Právě to je jeden z problémů, se kterými se jako neurodivergentní člověk setkávám každý den. Můj mozek chrlí informace a myšlenky, které chtějí být co nejrychleji vysloveny. Ruka, která je přenáší na papír, je však naštěstí dokáže na chvíli pozastavit, uhladit a dát jim lepší formu. Díky psaní tak získávají mé myšlenky prostor, aby mohly dozrát a dostat podobu, kterou jim při spontánním rozhovoru někdy nedokážu dát.